Inspirativní výroky Konstantina Dmitrijeviče Balmonta a to nejzajímavější o jeho životě

Citáty Konstantina Dmitrijeviče Balmonta jsou nadčasové a najde se v nich každý! 

Inspirujte se výroky slavného básníka, jehož život nebyl jednoduchý a skončil velmi smutně. 

Poučte se ze života básníka a prozkoumejte výroky o životě, myšlení a lidech! 

Citáty o životě a myšlení

Není radosti bez smutku. Mezi květinami je vždy had.

Mysl není nic jiného než dobře organizovaný systém poznání.

Celý svět musí být ospravedlněn, aby mohl žít!

Výroky o lidech

Člověk je Slunce a jeho pocity jsou jeho planety.

Ach, přísahám, že v těch chvílích, kdy jsem opravdu já, jsou mi všichni blízcí a jasní a drazí. Rozumím výšinám, vystoupil jsem na ně, rozumím nížinám, klesl jsem nízko, rozumím i tomu, co je za hranicemi výšin a nížin.

Pro Byrona bylo snadné být Byronem. Byron především žil v Anglii a v Evropě, kde bylo po mnoho set let připraveno literární publikum, nikoli v Americe, kde společnost tvořili a tvoří především hledači dolarů a zakladatelé obchodních podniků a kde převládá duševní hrubost a umělecká tupost.

Každá duše má mnoho tváří, v každém člověku se skrývá mnoho lidí a mnoho těchto lidí, tvořících jednoho člověka, by mělo být nemilosrdně vhozeno do ohně. Musíte být nemilosrdní sami k sobě. Jen tak lze něčeho dosáhnout.

Právě v této minutě, kdy tu dýcháme, jsou lidé, kteří lapají po dechu.

---

Obecné citáty Konstantina Dmitrijeviče Balmonta

Hysterie je zvýšená citlivost, a jestliže se ve světě věštění jeví jako nemoc, kterou je třeba odstranit, ve světě umění se jeví jako mimořádně jasný květ.

Spontánní šílenství, napodobivé šílenství, se zmocňuje davů, všechna slova ztrácejí svůj obsah a přesvědčivost. Pokud taková pohroma přemůže dav, nevyhnutelně se vrací k podobenství o ďáblech, kteří vstoupili do prasečí ohrady.

Proklínám střední školu ze všech sil. Trvale mi ochromila nervový systém.

---

Tvrzení o zamilovanosti

Zamilováním umíráme.

Slzy můr, motýlí slzy. Láska hladí.

Svátkem pro srdce je radost z toho, že někoho milujeme. Hostina pro srdce – nečekaně najít poklad. A svátek pro srdce – najít sebe v příteli, vidět v zrcadle jiného srdce lépe než své srdce. A prolomit dělící zeď – to je diamantově ostrá radost pro duši, to je opravdová hostina pro srdce.

Kdo byl Konstantin Dmitrijevič Balmont

Konstantin Dmitrijevič Balmont žil v letech 1867–1942. Byl to slavný ruský básník, symbolista, klasik literatury stříbrného věku. Proslul také svými překlady z mnoha jazyků a je autorem mnoha básnických sbírek, článků a esejů.

Balmontův otec pracoval jako soudce, poté jako vedoucí zemského úřadu. Lásku k literatuře a hudbě budoucímu básníkovi vštípila matka.

Po vyloučení z gymnázia pro revoluční nálady se Balmont přestěhoval do Vladimiru, kde studoval do roku 1886. V témže roce odchází na univerzitu do Moskvy, na právnickou fakultu. Jeho studium zde trvalo krátce, o rok později byl vyloučen za účast na studentských nepokojích.

První básně napsal básník jako desetiletý chlapec. Následně nastalo několikaleté období, kdy se Balmont psaním nezabýval a věnoval se převážně překladatelské činnosti. Jeho první básně byly publikovány až v roce 1885, a to v petrohradském časopise “Obrázková revue”. 

V roce 1890 se Balmont kvůli finanční tísni a nevydařenému prvnímu manželství pokusil o sebevraždu – vrhl se z okna, ale přežil. Těžce zraněný strávil rok na lůžku. 

Největšího tvůrčího rozkvětu dosáhl Balmont v 90. letech 19. století. V tomto období hodně četl, studoval jazyky a cestoval. Dále se také věnoval překladům a v roce 1894 se proslavil překladem Hornových “Dějin skandinávské literatury”. Následně pak přeložil také “Dějiny italské literatury” od Gaspariho.

V roce 1903 autor vydal čtvrtou básnickou sbírku „Buďme jako slunce“, která se stala mimořádně populární a přinesla autorovi velký úspěch. Na začátku roku 1905 Konstantin Dmitrijevič cestoval do Mexika a následně do Kalifornie.

Balmont se aktivně účastnil revoluce v letech 1905–1907, většinou pronášel projevy ke studentům a stavěl barikády. V obavách ze zatčení básník v roce 1906 odešel do Paříže.

Konstantin Dmitrijevič Balmont toužil po Rusku a nejednou svého odjezdu litoval – tyto pocity se odrážely v jeho tehdejší poezii. Život v cizí zemi byl stále těžší, básníkovo zdraví se zhoršovalo a dokonce začal mít problémy s penězi. 

Balmontovi byla na sklonku jeho života diagnostikována vážná duševní choroba. Žil v chudobě na předměstí Paříže a úplně přestal psát.

Roku 1942 Balmont zemřel v důsledku zápalu plic nedaleko Paříže, v ústavu jménem Ruský dům.

Citáty Konstantina Dmitrijeviče Balmonta mohly nadchnout čtenáře, kteří se zajímají o životy a myšlenky umělců, jejichž život byl zajímavý a ne vždy jednoduchý. 

Moudra jste mohli najít ve výrocích o lidech, zamilovanosti i lidském myšlení. 

Poučení jste mohli najít také v krátkém přehledu autorova života, který neskončil příliš vesele.